V minulosti jsem se nikdy příliš nezajímala o to, jak
velké množství jídla, které jsem nestihla sníst vyhodím, a co to ve finále může
způsobovat. Některé věci mi často vůbec nedocházely. Změnilo se to až jedno léto
na škole v Dánsku, kde fungoval dobrovolnický spolek, který se věnoval „nechtěným“ potravinám. Jednoho dne nás pozvali do auly a pustili nám dokumentární film
Just Eat It. Po jeho shlédnutí většina lidí změnila své přemýšlení o jídle a
jeho nakupování. Konec filmu spolek ještě okořenil pozváním do jejich obchůdku. Shromažďovali suroviny ze supermarketů, které by byly jinak vyhozeny. Proč? Jen
proto, že datum spotřeby se blížilo expiraci (nebylo prošlé, jen zbývali podle vytištěného data třeba 3 dny) nebo proto, že banán nebyl
dostatečně zahnut, aby se vzhledově líbil zákazníkům. Všechno tohle jídlo si
studenti a nejen ti, mohli vzít, nebo nakoupit za velmi symbolickou částku. A
to je pro mezinárodní studenty, kteří studují v Dánsku a sakra se koukají,
kolik co stojí, hrozně super. V Dánsku je poměrně rozšířený dumpster
diving, což v překladu znamená potápění se do popelnic. Ale v Dánsku není
popelnice, jako popelnice, a tak jsme s pár studenty utvořili skupinku a
na popud Just Eat It jsme jednoho večera po setmění vyrazili na kolech k supermarketu.
Za obchody býval většinou veliký, čistý plastový konteiner, do kterého se večer
úhledně skládají zabalené suroviny, které druhý den projdou, takže pro
supermarkety už nejsou vhodné. Museli jsme akci udělat po tmě, protože v Dánsku
je tohle nelegální. O pár minut jsme vysmátí odjížděli na kolech od
supermarketu a vezli si hromadu zabalených potravin, z kterých jsme druhý den vařily. Ano, mléčné výrobky a maso jsme samozřejmě vynechali, to by byl trochu risk.
V České Republice jsem v noření se do popelnic už
nepokračovala, ale tahle dánská zkušenost mě naučila nad jídlem více přemýšlet.
Po návratu domů, jsem začala pátrat, zda u nás funguje něco podobného. Našla jsem
dobrovolnický spolek Zachraň jídlo, který hledá způsoby, jak jídlem neplýtvat. Dělají i různé akce, kde shromáždí nechtěnou zeleninu a společně uvaří třeba
Křivou polévku, kterou pak rozdávají nebo zavařují marmelády. Podařily se jim i
tak skvělé věci, jako například to, že dvě restaurace začaly darovat jídlo seniorům v
potravinové nouzi. Pokud vás zajímá více, určitě zavítejte na jejich
stránky. Díky Zachraň jídlo jsem se dostala i k několika faktům, jako je
například:
- Voda potřebná na výrobu jednoho jídla = 2 hodinám sprchování
- 1 člověk by bez vyhazování potravin ušetřil jídlo na 49 dní
- Kdyby bylo plýtvání potravinami státem, bylo by 3. zemí s největším vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší
- 1/3 vyprodukovaného jídla na celém světě se vyhodí
Začala jsem nakupovat takové množství potravin, které jsem
byla vůbec schopná sníst a nevařila několik jídel najednou, abych je pak za dva
dny vyhazovala, protože se to už nedá jíst. V obchodech jsem začala
pokukovat po zelenině a ovoci, které můžu sníst hned ten den a supermarkety je
na konci dne nebudou muset vyhazovat.
Co se Austrálie týče, tak ta mě teď učí přemýšlet ještě víc. Nedávno na nás zvonila do té doby neznámá sousedka, která nám
přišla oznámit, že odjíždí na dva týdny pryč a má hodně čerstvé zeleniny, která
by se jí doma jinak zkazila. Tak nám ji prý radši dá. Udělalo nám to hroznou
radost, že někdo takhle přemýšlí… a ještě se omlouvala, že to není bio a jestli
nám to nebude vadit.
Někdo by mohl říct, že jeden člověk nemůže nic změnit, ale
to je blbost. Já si myslím, že když všichni začneme u sebe a nebudeme jen
zavírat oči a dělat, že se nás to netýká, tak se pak konečně začnou dít věci.
♡
♡
Komentáře
Okomentovat