NAKED SOULS

Párkrát v životě už jsem tyhle zázračné prášky brala. Paní doktorky je někdy rády předepisují jen proto, že slečně právě odbil patnáctý rok jejího života. Radši dáme antikoncepci... preventivně, pro jistotu. Já osobně mám zkušenost s tím, kdy lékař vyzdvihuje klady antikoncepce a opomíná zápory. Byla jsem mladá a nedomyslela to. Zlepší se pleť, menstruaci si můžete oddalovat jak se vám zlíbí, nebude vás tolik bolet břicho a hlavně neotěhotníte! Jakoby neexistovala žádná jiná bezpečná metoda. K čemu je ale dočasně alabastrová pleť, když až po vysazení prášků spousta žen konečně pozná, co je to špatná pleť... To období si pamatuji velmi dobře. Antikoncepce vypíná přirozený ženský cyklus. Když jsem byla pod prášky já, měla jsem pocit, že tolik nevnímám své ženství. Fakt chceme ovlivňovat to, co je v našem těle přirozené, chemií? Ale tento příspěvek nebude jen o tom, jak je antikoncepce špatná, naopak bych chtěla napsat, proč je dobré, ji nebrat a o co všechno se ochuzujeme. Před Austrá...

V minulosti jsem se nikdy příliš nezajímala o to, jak velké množství jídla, které jsem nestihla sníst vyhodím, a co to ve finále může způsobovat. Některé věci mi často vůbec nedocházely. Změnilo se to až jedno léto na škole v Dánsku, kde fungoval dobrovolnický spolek, který se věnoval „nechtěným“ potravinám. Jednoho dne nás pozvali do auly a pustili nám dokumentární film Just Eat It. Po jeho shlédnutí většina lidí změnila své přemýšlení o jídle a jeho nakupování. Konec filmu spolek ještě okořenil pozváním do jejich obchůdku. Shromažďovali suroviny ze supermarketů, které by byly jinak vyhozeny. Proč? Jen proto, že datum spotřeby se blížilo expiraci (nebylo prošlé, jen zbývali podle vytištěného data třeba 3 dny) nebo proto, že banán nebyl dostatečně zahnut, aby se vzhledově líbil zákazníkům. Všechno tohle jídlo si studenti a nejen ti, mohli vzít, nebo nakoupit za velmi symbolickou částku. A to je pro mezinárodní studenty, kteří studují v Dánsku a sakra se koukají, kolik co...

Asi si řeknete, že o tomto tématu už nemohu moc mluvit, protože mi před více jak rokem do života vstoupil milovaný Adam, ale není to zas tak dávno, co jsem s nálepkou „single žena“ celkem dlouho běhala po světě. Zcela neoprávněně jsem měla pocit, že mi něco uniká. Běhala jsem z párty na párty, z jednoho dobrodružství se vrhala do druhého a jeden den strávený doma o samotě byl téměř vyloučen. Žena, která je „sama“ má pocit, že jí něco chybí a mylnou domněnku, že nějaký muž po jejím boku to místo vyplní. A ono to fakt tak úplně není. Došla jsem k tomu, že cílem není najít muže, který by jen zaplnil prázdné místo a najednou by bylo jako zázrakem „dobře“. Osudový muž většinou přichází, až když žena sama dokáže tu díru vyplnit. Další věc je, že se single žena v důsledku toho, že chce mít rychle vyplněno, často spokojí s málem. I když tam není jiskra, stejně si řekne, že i muž, který jí ubližuje a lásku zcela očividně neopětuje, jí vlastně stačí. Že to ...

Bylo mi kolem třinácti a já jsem si na svůj ještě poměrně dětský obličej začala pravidelně mazat make-up, trhat si obočí do tenoučkých obloučků a skoro každý měsíc si měnit barvu vlasů, dokud jsem neskončila s oranžově peroxidovou hlavou a s brekem neprosila mamku, ať mi dojede pro hnědou, aby to nadělení nikdy nikdo neviděl. Ono, vyzkoušet se má hodně věcí a tomuhle období se asi vyhne málo kdo. Takové ty experimenty dospívání. Někdy kolem devatenácti se to zvrtlo. Začala jsem více vnímat sama sebe. Díky bohu za trend hustého obočí, protože to mé je na blondýnku docela divočina. Ale co, já ho mám ráda a i když se bude nosit zase tenoučké, já si to své nechám. Mám ho ráda, protože jsem se tak narodila. Někdo, tam nahoře to tak vytvořil. Třeba je to zase tím věkem, kdo ví. Možná je to teď tou Austrálií, že už mi nedělá problém, pobíhat po městě bez make-upu, klidně i několik dní za sebou a že malování už není rutina. Když ráno vstaneme a běžíme do koupelny pro dávku každodenního make-...